Ahoj. Jsem tu, abych si zase trochu postěžovala. Musíte to omluvit, protože v podstatě nemám co psát jiného. Nic se nezměnilo. Škola je příšerná. Každé ráno cítím neuvěřitelnou úzkost, když vím, že tam zase musím jít a děsím se toho co mě čeká. Těžké písemky se pro mě staly tím nejmenším zlem.
Tento týden ve škole mě naprosto vyřídil. Ptám se sama sebe, proč jsem byla tak blbá a šla na gympl? Jsem fakt debil. Kamarádky ze základky za mnou chodí a vykládají mi, to všechno zažily, kolik mají volného času, když jsem si procházely učení, hleděla jsem, jaké mají ve škole "lážo plážo".
Vzhledem k tomu, že jsem velkým filmovým fanouškem a časopis CINEMA mám ze všech nejraději, se vcelku stydím za to, jak vypadá moje Filmová rubrika, tady na blogu. No nezabili byste mě za to? Nejen, že nepíšu o žádných zajímavostech, dokonce
Byla jsem v knihovně a hledala nějakou dobrodružnou, napínavou knížku, protože jsem měla neuvěřitelnou chuť ponořit se do příběhu z jiného světa. Do očí mi padla kniha, které jsem si již dříve všimla v jednom knihkupectví a vcelku mě zaujala. Zaradovala jsem se a spěchala domů, abych ji mohla přečíst. Doufala jsem, že kniha nebude příliš nudná, protože to by mě fakt zklamalo, ale byla jsem velmi
Zrovna jsme brali v psychologii SNY. Když jsem přišla ze školy domů, sedla jsem si na sedačku a přemýšlela o tom. Sny jsou vskutku neuvěřitelně zajímavé. Pár z nich se mi naprosto vrylo do paměti, protože nějak úzce souvisely s mým životem, nebo byly natolik absurdní a nevysvětlitelné,
