Zrovna jsme brali v psychologii SNY. Když jsem přišla ze školy domů, sedla jsem si na sedačku a přemýšlela o tom. Sny jsou vskutku neuvěřitelně zajímavé. Pár z nich se mi naprosto vrylo do paměti, protože nějak úzce souvisely s mým životem, nebo byly natolik absurdní a nevysvětlitelné, že nad nimi dodnes přemýšlím. Je třeba si uvědomit, že snáře jsou pouhým byznysem ale pravdu v nich zaručeně nenajdete. Nenajdete ji totiž nikde. Je ukryta uvnitř vaší mysly, tak hluboko, že ani vám nebude nikdy odhalena. Podle Freuda jsou sny bránou do lidského nevědomí. S tím bych souhlasila. Celé mě to naprosto fascinuje. To tajemství, ukryté někde uvnitř v nás, které se nikdy nedozvíme. Často se mi například zdají sny, že se děje něco nebezpečného, nebo zajímavého, třeba, že běžím lesem s kamarádkou a ona najednou upadne, něco se jí stane, a já se chci podívat co, chci jí pomoci, ale nevidím. Prostě nemůžu v tom snu otevřít oči. Neustále se snažím, ale tak nějak vidím vždycky buď rozmazaně, nebo úplnou tmu, přitom slyším a vím, že stojím vedle kamarádky, která si ublížila, a které nemůžu pomoci. Vždycky když se tak usilovně snažím ty oči otevřít, tak je pak otevřu doopravdy a to tak, že se vzbudím. Je to zvláštní, frustrující a stává se mi to často. Nebo se mi taky stává, že když už skoro spím, tak se mi najednou zdá, že padám a já sebou škubnu a probudím se, ale o tomhle jsme se bavili ve škole a stává se to skoro všem. Další sny, které se mi zdáli již dávno a které si pamatuji jsou hlavně velmi osobní. Byla jsem na jedné přespávací akci a zdál se mi té noci sen, že jsme byli někde na nějaké oslavě, nebo co to bylo, a že se na mě všichni vykašlali, smáli se mi a vy hodili mě a venku seděl na patníku jeden kluk, byl moc pěkný a v reálu jsme se moc nebavili. Jak tam tak seděl, tak když jsem kolem nějk procházela, brečela jsem, chytil mě za ruku a stáhl mě vedle sebe na ten patník. Celou dobu jsme tam pak jenom tak seděli, nemluvili jsme, ale cítila jsem se skvěle, jako kdyby se náhle všechny mé problémy vyřešily. Když jsem se pak probudila, hlodalo to ve mě celý den. Všimla jsem si, že ten kluk se po mě neustále dívá, a holky mě jistě chápou, že člověk prostě pozná, když se nekomu líbí. Prostě po tom snu jsem na něj pořád myslela a potom zjistila, že ho mám asi ráda. Chodili jsme spolu skoro dva roky a jsme stále skvělí přátelé. Je to hodně zvláštní. Jako by mě moje vlastní sebevědomí nakoplo a donutilo něco udělat. Nechápu to, kluk, o kterého jsem se vůbec nezajímala se během jednoho snu stal středem mého zájmu na tak dlouhou dobu. V poslední době se mi moc sny nezdají a když už, tak je v podstatě ihned zapomenu, protože jsou to naprosté kraviny, které nedávají smysl. Už si teď asi na žádné další nevzpomenu, ale vím, že jich bylo skutečně hodně, co mě nějak zaujaly.
