Do háje! Co to se mnou je? Jsem totálně otrávená a podrážděná. Místo mého oblíbeného procházení se ze školy raději sednu do trolejbusu, zakaboněná, všechny naprosto ignoruju, jedu a jedu, vystoupím, jdu se vstyčenou hlavou, očima dokořán, ale přesto nic nevidím, neslyším. Nevnímám hloupé automobily, které mě míjejí, nejvnímám zamilované páry, které se všude rojí (jsou jako
Jsem pořád stejně nezodpovědná, viďte. Vždycky na nějakou dobu zmizím, pak se zase vrátím, a tak pořád dokola. Teď jsem nepřidala žádný článek, ani nepamatuju! Ne, že bych neměla čas, času mám spoustu, spíš mi chybí nápady. Nějakou dobu jsem si na
Už je to tak... čas se nezastaví před ničím, a proto už máme konec října! Upřímně, ani jsem se nestihla ve škole rozkoukat, jestli to tak půjde dál, tak napíšu ještě pár testů a pak se budu opět slunit na pláži. Máme prázdniny, co víc si přát. Člověk se může na chvíli zastavit,
Ani mi to neuvěříte. Člověk je ve škole dva dny, z toho se učí jenom jeden, ale pak celou sobotu přepisuje sešity! To jsem si tak v pátek vzala do školy jenom kabelku, hodila do ní zápisník, bez kterého bych asi umřela a vydala se vesele do školy. Nebyla jsem sama kdo měl s sebou
Trochu jsem zaspala. No, možná trochu víc, ale člověk se prostě stejně musí jednou zase probudit, takže na tom zas až tak nezáleží. Celý rok jsem se těšila na letní prázdniny, v červnu jsem už málem šílela a myslela si, že se snad nedočkám. Najednou z ničeho nic jsem odjela do Anglie. Ne
