Giselle | Someone Like Me

Dobrý večer všem!

Jsem pořád stejně nezodpovědná, viďte. Vždycky na nějakou dobu zmizím, pak se zase vrátím, a tak pořád dokola. Teď jsem nepřidala žádný článek, ani nepamatuju!  Ne, že bych neměla čas, času mám spoustu, spíš mi chybí nápady. Nějakou dobu jsem si na blog ani nevzpomněla, ale poslední dva týdny chodím "okolo", vždycky se přihlásím a chvíli přemýšlím, váhám, a potom se zase odhlásím. Když jsem jednou měla dlouhou chvíli, začala jsem si pročítat staré články a uřímně jsem se zděsila! Panebože, co to píšu za blbosti! :D Některé články jsou opravdu na hlavu postavené. Některé články jsou, jako kdybych je ani nepsala já. Ve všech je tak málo z mé skutečné osobnosti neosobnosti, až mě to zaráží. Jistěže jsem všechno napsala já, většinou s dávkou aktuálních emocí. Anebo je to prostě tím, že neumím vůbec psát. Achjo, všechno se tak rychle mění. Čas pro mě na střední škole plyne strašně rychle. Za tři měsíce a něco tu máme opět letní prázdniny!Toto uteče. Půlka gymplu za mnou. Někdy mi to přijde líto. Základku jsem nenáviděla a tak nebylo divu, že jsem ani v lavici usedět nedokázala, jak jsem se modlila, aby už bylo zase léto. Ale teď? Jsem tak spokojená! Škola mě baví, učitele si velmi považuju, a celkově lidé kolem mě jsou skvělí. Nemám nač si stežovat. Možná tak na ten čas, který letí a letí. Řekněte mi, kde se podělo jaro? Zimní kabát jsem bezpečně uložila do skříně a ani jsem se nemusela obtežovat s kupováním jarní bundy, protože i v ní bych se stejně nejspíš uvařila. Dnes jsem ráno šla do města a vazal jsem si na sebe jenom tričko a tenký svetr. Slunce svítilo a bylo mi hezky teplo. Když jsem jela v pátek ze školy, nestačila jsem se divit. Chápu, že sebou všichni ještě měli bundy a kabáty, protože ráno byla vcelku slušná zima, ale proč si je proboha nesundají? Nosí je ze setrvačnosti, nebo si prostě jenom nevšimli, že už je teplo? Ne, už bych měla přestat. Někoho kritizovat, to mi stejně nejde. Slova hledám hůř, než obvykle a pak to stejěn dopadne tak, že nikdo nepochopí, o co mi jde.

Vlastně jsem chtěla jenom říct, že se opět budu snažit psát (pokud možno o normálních věcech, ne to co jsem napsala nyní!), protože jaro je opravdu tady. Všechno to slunce, teplo, krátné sukně a sandálky, mě totiž moc nebere. Proto se uzavřu do své ulity ještě více než obvykle a budu strašně pesimistická. JO!