Už je to tak... čas se nezastaví před ničím, a proto už máme konec října! Upřímně, ani jsem se nestihla ve škole rozkoukat, jestli to tak půjde dál,  tak napíšu ještě pár testů a pak se budu opět slunit na pláži.  Máme prázdniny, co víc si přát. Člověk se může na chvíli zastavit,

Ani mi to neuvěříte. Člověk je ve škole dva dny, z toho se učí jenom jeden, ale pak celou sobotu přepisuje sešity! To jsem si tak v pátek vzala do školy jenom kabelku, hodila do ní zápisník, bez kterého bych asi umřela a vydala se vesele do školy. Nebyla jsem sama kdo měl s sebou

Trochu jsem zaspala. No, možná trochu víc, ale člověk se prostě stejně musí jednou zase probudit, takže na tom zas až tak nezáleží.  Celý rok jsem se těšila na letní prázdniny, v červnu jsem už málem šílela a myslela si, že se snad nedočkám. Najednou z ničeho nic jsem odjela do Anglie. Ne

Jo a třikrát jo! Včera jsem byla u kadeřnice. Odhodlávala jsem se asi milion let, protože jsem nechtěla skončit s květákem na hlavě. Kamarádka řekla, že půjde se mnou. Prý jako psychická podpora :D. No fakt paráda.  Byla tam moc fajn paní kadeřnice. No tedy spíše slečna.

Ale ale :). Kdopak je tento krásný chlapec? Že by nenáviděný Draco Malfoy? Člověku se nechce věřit.... 

Ahojte. Úspěšně se hlásím. Už třetí den ležím doma a beru prášky. Je to docela fajn, ale děsím se školy. Podle toho, co jsem slyšela mě tam čeká perný týden. Budu mít rozhodně co dohánět. Myslíte, že to zvládnu? Přesto všechno jsem se rozhodla svůj návrat do školy ještě pozdržet. Dneska

V pondělí se mi strašně nechtělo do školy. Skoro jako bych věděla, že do ní nepůjdu. Takový zvláštní pocit to byl. Jestli jste četli minulý článek, asi víte o čem budu mluvit. Sama sebe jsem překvapila, když se mi podařilo vstát tak brzo, obléct se a přijít do školy.  Odbyla jsem

Dneska jsem vážně totálně vytočená. Je tu spoustu důvodů proč. Nemoc, škola, bratr. Od pátku mě bolí v krku. Myslím, že mám angínu. Pátek si pamatuju jako velmi zmatený. Od rána jsem měla zalehlé uši a motala se mi hlava. Po třech hodinách ve škole, kdy jsem překonávala chvíle, kdy mi bylo špatně,

Achjooo... zachrante mě. Od té chvíle, co jsem přišla ze školy, pracuju na slohové práci, ktzerou máme na pondělí. Napsala jsem asi milion vět, které jsem postupně celé zase smazala a  pořád se s tím trápím. Máme těžká témata. Témata, ke která nemám co říct. No a zkuste to rozvést na A4 a půl. Pro mě nemožné. Achjo, potřebovala bych na to tak týden. Nejhorší je, že zítra nejsem celý den doma a v neděli už budu úplně nanervy, jestli nebudu mít alespoň polovinu. Prostě super super super!

Končí škola. S posledním zazvoněním úlevou vydechnu, popadnu tašku a utíkám do šatny. Chvíli mi trvá, než najdu ten správný klíč od své skříňky, ale po krátkém zápolení se zámkem se úspěšně dostanu dovnitř.  Z vrchvní přihrádky vytáhnu mp3ku, kterou si rychle přetáhnu okolo krku a sluchátka strčím do uší. Přehodím přes sebe bundu, kterou bych raději už měla nechat doma a pořídit si jinou,