ahojky!!

hmmm... dnešní den nevypadá nic moc... chvíli svítí sluníčko a chvíli to zase vypadá, že bude pršet... nerada zůstávám doma, protože

ahoj 

dneska nečekejte nějaké optimistické zprávy, jelikož se mi v poslední době nic nedaří a stále více upadám do depresí....

...je

Co? jakoby nestačilo, že se budu trmácet hodinu cesty, ale navíc si budu muset vzít boty na podpadcích, pěkně se obléct, umýt si vlasy (a vyžehlit - nechápu proč??) a přijít nenamalovaná (to snad neee... bez řasenky nevylezu ani vynést koš!)... prostě zítřejší modelingový casting je strašně komplikovaný... nehcápu proč... vždyť ty jejich modelky se na podpadkách vůbec nefotí a když už si mě budou chtít namalovat sami, tak mi přece trochu toho make upu a řasenky (co si dávám) přece odlíčí ne?... prosím pomoc... jak jsem se už zmínila ve svém předchozím článku, tak do této agentury se mi nechce, protože je naprosto ale naprosto neúspěšná a neznámá... prostě žádný Manolo Blahnik, ale deichmann (jestli mě chápete)... i když pravda je, že si až moc věřím nemyslíte? možná že je tohle právě ta moje kategorie, na víc nemám.. :( 

ahojky 

!!!

zajímá vás, kde jsem celou tu dobu byla? kde jsem se zahrabala? proč jsem se vůbec neozvala?

???

hmmm.... Natíík  ♥

miluju je... bohužel, je mám zakázané (od rodičů samozdřejmne), protože jsou trošku moc drahé - hihi - takže si pořídím nějaké podobé, nejlépe v bílé nebo černé, ta hnědá mi moc nesedí :)

ahoooj!!

dneska mám naprosto mega lepší náladičku než včera... ráno jsem s jednou ze svých nej kamarádek a  spolu jsme se rozjeli po městě a scháněli si na prázdniny nějakou brigádu..

Jsem naprosto beznadějně zamilovaná a už nevím jak dál. Musím mu to říct, jinak mě to zničí. Nemůžu to neustále dusit v sobě a děla, jakže nic. Bohužel si nevím rady, nevím jak mu to mám říct, kdy mu to mám říct a hlavně co mu má vlastně říct.  Já vím, že se vám asi nebude chtít, ale každá rada pro mě bude nesmírně cenná, protože v břiše mám "přemotýlkováno" a věčně nemůžu myslet na nic jiného, natož se pořádně soustředit. Copak je normální, aby se člověk tolik trápil? Poradte mi prosím, co mám dělat!

ahoj.. začínám trochu chmurně a obyčejně, protože mi do smíchu moc není.. včera večer jsem byla naprosto psychicky na dně, jímala mě příšerná tíšeň a už jsem nechtěl nic jiného, než to všechno jedou provždy ukončit.. ale neudělala jsem to... stejně jako vždycky jsem z toho dostala strach a musela jsem dlouho přemýšlet nad tím, jak to udělat, aby mě to usmrcování nebolelo..

řekla jsem si jasně, že počkám maximálně do dneška a pak se jím nebudu trápit... jeho reakce byla mizerná, proto  už na něj kašlu... nemá to cenu, trápím se naprosto zbytečně... a i kdyby chtěl, tak já už chtít nebudu.. už ne

giselle♥