Můj strašně strašný život!

ahoj 

dneska nečekejte nějaké optimistické zprávy, jelikož se mi v poslední době nic nedaří a stále více upadám do depresí....

...je to snad tím, že se blíží přijímací zkoušky a já z nich mám takový strach, že se dokonce zdají i noční můry? nebo tím, že mi ještě stále nepřišlo vyrozumění z té modelingové agentury a já každý den neůnavně kontroluji e-mail, kdyby mi náhodou něco napsali, jelikož jsem si uvědomila, že práce modelky je naprosto skvělá věc, při které se dá zažít spousta neuvěřitelných věcí a taky si vydělat spoustu peněz??!!  ano, to jsou ty důvody... ovšem je tady ještě jeden, který mě naprosto dorazil... víte, jaké to je, když vidíte kluka, do kterého jste zamilovaná až po uši, jak se láskyplně objímá s jinou holkou? (navíc s holkou, kterou celý život nenávidíte).. je to tak, už to vím jistě, oni spolu chodí... chtělo se mi skoro brečet, když jsem na to přišla, chtělo se mi přijít za tím klukem a vyliskat ho i tu jeho pitomou krávu... promintě mit o chování, ale jinak už to ani nejde... jsem v koncích... je to pro mě strašně těžké, protože jsem ještě nikdy k nikomu necítila tolik co kněmu a o to víc mě mrzí, že skončil ve spárech jiné holky... navíc, když je to holka, která by si mohla vybrat jakéhokoli kluka, protože je strašně sebevědomá a pěkná (prostě namyšlená kráva) a tak si pořád říkám, proč si musela vybrat zrovna jeho???? prooooč??!!!!!

...odpověď je jednoduchá: Protože on je prostě úžasný... říkám si, jak by mi asi bylo, kdybych na to nepřišla? kdybych si neustále myslela, že mám šanci a že mi nic nestojí v cestě? i když se objeví jen jediná překážka, která by jiné ani nevyvedla z míry, tak já raději nepokračuju... jsem prostě taková... nechci žádné potíže.. 

...ještě minulý týden jsem byla v pohodě... blaženě jsem se usmívala a těšila se až potkám jeho... v úterý jsem ho viděla, jak se objímal s jednou holkou.. to mi přišlo normální, protože on má milion kamarádek, které se k němu rády tisknou i když on o ně nejeví zájem... ovšem další den šel s tou samou holkou a to už se drželi kolem pasu, což mě docela vykolejilo... jistá jsem si byla, až jsem je viděla, jak spolu nadšeně flirtují, objímají se a to prosím na veřejnosti přede všemi mými přáteli...

..už je toho na mě moc... rodiče mě nutí, abych se pořádně učila na přijímačky a nenechají mi chvilku klidu... ve škole píšeme pořád nějaké testy a to už mě fakt dohání k šílenství... moje nejlepší kamarádka na mě nemá čas a už měsíc jsme spolu nemluvily... a navíc jsem si téměř jstá, že se svým vzhledem a postavou nemám v modelingu ani trochu šance...

..to je prostě můj život... říkám si: Proč zrovna já jsem se narodila do té role holky, která není moc hezká, nemá moc kamarádů, není zajímavá, ani oblíbená, neumí se oblíkat, neumí vlastně skoro nic, jenom sedět u pc a čist si na facebooku, jak se její přítelé skvěle baví... :(