Těžká životní zkušenost....

ahoj...

takže, je večer a já mám konečně chvíli klidu, proto se rychle vrhám k počítači, a doufám, že mě mamka zase něčím nezaměstná... v poslední době mě nutí dělat mnohem víc domácích prací než obvykle, čož je pro mě velice nepříjemné (nepochybuji o tom, že se mnou souhlasíte)... minulý týden se psaly přijímací zkoušky na střední školy a já (ač to velice nerada přiznávám) jsem se naprosto psychicky sesypala jako domeček z karet... ležela jsem na sedačce v obýváku, hleděla někam do prázdna a  brečela víc jak hodinu.... rodiče mě nemohli uklidnit, vůbec nevím, co to se mnou bylo, protože většinou se snažím být silná a vše překonat bez nějakých velkých emocionálních výlevů...  nejspíš toho bylo na mě už moc, vykašlala se na mě kamarádka, mé známky ve škole se z jedniček a dvojek rázem změnily na trojky a čtverky a ještě k tomu ty přijímačky... měla jsem z toho takový strach... myslela jsem si, že to nezvládnu, že se nikam nedostanu... prostě jsem byla úplně mimo... 

...dneska už vím, že to byly naprosto zbytečné nervy, protože jsem to zvládla celkem dobře a jsem moc ráda, že jsem se dostala, tam kam jsem chtěla... tedy skoro... abych se přiznala, teď, když už je po všem a čeká se jen na konec školního roku (po prázdninách hurá na střední!) se mi vůbec nechce chodit na základku... já nevím, prostě už mi to připadá zbytečné, už mě to nebaví, nemám žádnou motivaci, nemám žádný cíl, prostě chci z tama už vypadnout... samozdřejmně lidi mi říkají, že si mám poslední měsíce na škole užít, že na střední se bude konečně pořádně makat, ale já to už prostě nedokážu... nechce se mi... achjo... 

...už snad celou věčnost jsem nebyla v knihovně a nečetla jsem žádnou knihu... trochu mě to mrzí, ale já prostě nevím, co mám číst... potřebuju nějakou knihu, která bude opravdu dobrá, která mě přivede na lepší myšlenky a do které budu začtená a nebudu se moci odtrhnout... nedoporučíte mi nějakou? prosím :)
 

...celou tu dobu, před přijímačkama a chvíli i po přijímačkách jsem byla jako odříznutá od světa... nechodila jsem na pc, nečetla, nevolala si s kámoškama, nechodila ven ani nikam do města, nesledovala televizi, dokonce jsem nešla do žádného kroužku.. jenom jsem seděla celou dobu za stolem a učila se, učila, učila a učila... pořád dokola.... brrr... už bych to znovu nechtěla zažít, protože to pro mě byli nenesitelné muka... kdybyste jen věděli, jak se mi nechtělo, jak mě to nebavilo, jak mě rozčilovalo to, že neznám odpovědi.

.. uf.. už je to pryč, je to za mnou... super

....jistě jste se už z mých předchozích článků dozvěděli něco o tom, že bych se ráda věnovala modeligu... ano, vím že být modelkou je sen asi 95% holek ve věku 14-18 let, ale já si prostě nemůžu pomoct... strašně to chci zkusit... šla jsem na jeden casting a oni mě zkrázka vybrali, což mě nesmírně těší... teď váhám, jestli do toho mám jít nebo nemám... nemůžu se rozhodnout, je to až moc těžké... jisté je, že bych musela něco udělat se svou ne moc "modelkouvskou" postavou a taky bych se musela lépe oblékat, více se o sebe starat, stýkat se s lidmi a hlavně se zbavit té své příšerné nesmělosti... a nejsem si právě jistá, že je tohle v mé moci... jsem hodně nesmělý člověk, hodně nesebevědomý člověk... vím, že to tak tady na stránkách moc nevypadá, ale ve skutečnosti jsem jiná... absolutně vždy ta nejtišší, nejnevinnější a nejrozpačitější... nerada mluvím s cizími lidmi, dělá mi to potíže, bojím se, že se znemožním, bojím se, co si o mě bude ten dotyčný myslet atd.. stačí, aby mě někdo pomluvil, nebo se na mě jen podíval s výrazem "ježiši ta je blbá" a hned se cítm příšerně trapně a rychle mizím ze scény... možná proto mám jen velmi malý okruh přátel a nerada si hledám nové, možná proto nenávidím diskotéky, hospody, bary, nebo nějaké kroužky, kde hrozí, že by mohlo dojít ke kontaktu s jinou osobou, klidně i stejně starou a milou... nerada se bavím ve společnosti, nerada porušuju pravidla, nebo dělám nebo, co by se dělat nemělo... jsem prostě nudná slušnačka, šprtka, jejíž život je naprosto nudný a nezajímavý, tudíž se musím odkrádat do jiných světu, do různých příběhu, číst o životech jiných, které jsou plné děje - prostě miluju knihy - no nic.. to by asi stačilo... 

...mějte se.. prozatím, pá