duben? o můj bože, jen to ne!

ahooj!!!!

tak nám, mí drazí, začal duben... měsíc, na který se z celého roku těším nejméně.. zajímá vás proč?? pokud je vám tolik, kolik mě, tedy něco mezí 14-16 lety, tak nepochybně tušíte... v dubnu se totiž budou psát přijímací zkoušky na střední školy... nemusím vám říkát, že jsem nervozní jak nikdy a že už si v hlavě skládám příběh, jaké to asi bude pokud se na školu dostanu a jaké to bude pokud se nedostanu... achjoo, já už to chci mít za sebou... už chci mít ve všem jasno... nyní mám před sebou prázdnotu, nemůžu si být ničím jistá a to mě znervoznuje... loni jsem to měla jednoduché... věděla jsem moc dobře, že od záží nastoupím do posledního školního roku na základce, ale nyní? kdo ví?... včera mi přišel dopis z první školy, na kterou jsem si podala přihlášku... doporučeně... byl to pro mě vzláštní pocit.. měla jsem tak roztřesené prsty, jako bych snad otevírala dopis s konečným výsledkem... v dopise je vše tak dokonale popsané, všechno je tak oficiální, tak dospělé, až mě to děsí... proboha, vždyť my jsme ještě děti!!! řekla bych, že kluci si z přijímaček hlavu nedělají.. hlavně holky, ty jsou velice vystrašené a vyklepané... 

:) a teď zase něco veselejšího... jak jsem vám včera psala, měla jsem vystoupení... nebudu vám říkát jaké, ani kde, protože si velice zakládám na své anonymitě... ovšem patřičně jsem si ho užila... smáli jsme se, bavili se, tancovali, prostě všechno bylo dokonalé... slunce svítilo a já jsem pak zbytek dne strávila se svou nejlepší kamarádkou... procházeli jsme se městem, posedely si v cukrárně a nasmály se u čtení časopisů... bylo to skvělé... takže první den prázdnin proběhl naprosto dokonale...

co dnešek?? vzhledem k tomu, že prší a je hnusně jak nikdy, tak se nechystám někam do města... nejspíš budu doma uklízet, vařit a starat se o mladšího sourozence... :) znáte to