Zavíděníhodný Silvest.. Že ano? :)))

Ahoj. Možná, že už jste (stejně tak jako já) z toho věčného připíjení, třesení rukou a oslavování otrávení, ale bohužel vám to nijak neulehčím a napíšu článek v tomto duchu. Kdybyste viděli, jak jsem trávila Silvestra já, asi byste zaplakali a upřímně mě litovali, ale předem musím říct, že mi to ani tak moc nevadilo. Ostatně jako každoročně jsem seděla na zadku doma s rodiči a bratrem. Nuda byla veliká, co si budeme povídat. Na stole leželo občerstvení, ze kterého by se dosyta najedla i desetičlenná skupina, takže jsem se pohodlně usadila ke stolu a v záchvatu překonávání nudy začala jíst všechno, co mi přišlo pod ruku.  Když už jsem v sobě měla několik mastných bramboráků, mrkvových jednohubek, hermelínových chlebíčků a sladkých zákusků, usoudila jsem, že to by stačilo a přesunula se k televizi. Kolem desáté jsme už všichni doslova umírali nudou a víčka se nám klížila. Mamka navrhla, že bychom si mohli jít lehnout, ale když taťka viděl naše otrávené obličeje, rozhodl, že se půjdeme projít. Nadšeni alespoň malým rozptýlením jsem si rychle navlékly bundy a šustáky. Přestože procházky s rodiči jsou pro mě většinou utrpení, docela jsem se bavila. Měli jsme toho s bratrem už trochu vypito a tak jsem se nadšeně vrhali do každé velké hromady sněhu a smáli se u toho jak malý. Doml jsme se vrátili těsně před půlnocí, zapnuli televizi, čekalio na odpočítávání. Za zvuku české hymny jsme bouchli šampaňské a připili si. Rodiče pak v rozverné náladě rozprávěli a protože mi přišlo už zbytečné zůstat vzhůru, šla jsem si lehnout. V této chvíli jsem silně litovala, že jsem snědla tolik chlebíčku a co já vím čeho ještě, protože mi bylo poměrně nevolno (ne, jsem si naprosto jistá, že za to nemohl alkohol). Naštěstí jsem nakonec vyhnala z hlavy všechnu bolest a naštvání z toho, jak si všichni teď užívají oslav a já tady tvrdnu s rodiči a podařilo se mi usnout. Probudila jsem se poměrně brzy a začetla se do jedné knížky. Ani jsem si moc neuvědomovala, že je vlastně Nový rok (i nový rok s malým n) a vlastně mi to nedochází asi ani teď. Odpoledne jsem jela navštívit kamarádku, která slavila non-stop a byla tak zřízená a orávená, že jsem si přeče jen ráda vzpomněla na ten náš Silvestr v obýváku. S bratrem máme momentálně až podivně dobrý vztah, což se naprosto neshoduje s našimi denodenními hádkami, které většinou neberou konce. Takže i přeze všechno je nakonec výsledek pozitivní a já jenom doufám, že letošní rok bude stejný (nebo lepší) jako ten loňský, který v mém případě přinesl spoustu nových změn a spoustu nových cílů. 

Pokud jste ve zdraví přežili Silvestr, máte první velký krok do roku 2011 za sebou a teď už to určitě bude všechno zase dobré. :)