Giselle | Let´s be fit!

 Ahoj. Mám se docela dobře - prostě pořád stejně. Ve škole se prostě budeme učit pořád tak moc, dokud se z toho nezblázníme a tohle debilní počasí musíme taky vydržet. Potřebovala bych, aby už bylo alespoň trochu teplo, aby začalo svítit slunce. Potřebovala bych se totiž vrátit do formy, jelikož jsem se před Vánoce a i po Vánocích nechala poněkud unést a tak tak se narvu do svých největších džínů. Nevím co se to se mnou stalo. Vždycky jsem byla nesmírně aktivní dítě a tak jsem nikdy nehleděla na to co jím a vypadala jsem pořád stejně hubeně. Ovšem teď? Stydím se za sebe. Nejhorší na tom je, že si toho všimlo i okolí - přirozeně. Kamarádka by mi sice nikdy neřekla, že už nejsem tak hubená, jako dřív, ale bratr (který je tedy hubený až až) si ze mě začal utahovat. Jenomže jeho jsem nikdy nebrala vážně. Podle mě je to debil, takže mi jsou jeho názory upřímně naprosto ukradené. Nechápu proč mají babičky tendenci vždycky všechno okomentovat a udělovat mi životní rady. Měli jsem oslavu narozenin a já jsem do sebe začala ládovat dort. Babička se na mě chvíli jen tak dívala a když jsme byly o samotě, tak mi řekla, že se mám trochu krotit a držet aspoň trochu dietu. No nenaštvalo by vás to? Mě teda jo a ještě s mojí vzdorovitou povahou se nemůžete divit, že jsem jako na prostest začala jíst ještě víc a všechny jejich debilní poznámky jsem ignorovala. Teď jsem ale ve fázi, kdy se to přestává líbit i mě. Každou chvíli mám takový nepříjemný pocit a potřebuju se zbavit ihned všeho, co jsem nabrala. Bohužel s mojí slabou vůlí a totální leností se nikdo nemusí bát, že bych snad žešílela, přestala jíst a celé dny jen dřela na rotopedu. To nikdy, protože pokud přede me postavíte misku brambůrků, všechna dieta je okamžitě v tahu. Proto ze svých zkušeností s vlastní osobou usuzuji, že nemá smysl omezovat jídlo. U mě to prostě nejde. Kamarádka drží dietu, protože má asi tak zhruba stejný problém jako já a proto neustále počítá kalorie a jezdí na rotopedu. Fuj. Jednou jsem s ní byla nakupovat a šli jsme si na něco dobrého (tedy já) a ona mi počítala kalorie na každé tyčince, kterou jsem si vybrala a neustále mlela: To nesmíš, pordívej jak je to tučné! a já jsem střídavě vytahovala jednu sladkost za druhou a opět je zase vracela do regálu, doprovázena jejím neustálým brebentěním. Nakonec jsem si nekoupila nic a zapřísáhla jsem se, že takto nikdy nechci skončit. Zamýšlet se nad každým soustem a  být neustále v nějakém stresu, že se mi nedaří hubnout. Usoudila jsem ovšem, že se mi asi nepodaří zhubnout, když budu pokračovat v tom, co dělám (nebo spíše nedělám) dál. Vymyslela jsem proto (poněkud primitivní) způsob. Už dlouho jsem nebyla tancovat, takže zase začnu chodit, stejně už jsem se chtěl dávno vrátit. To máme celkem třikrát pohyb týdně. Navíc plánuju, že až bude trochu tepleji (už aby to bylo), tak můžu začít jezdit zas na kole, na bruslích a třeba chodit plavat, nebo běhat. Všechny tyhle činnosti mám moc ráda, takže počítám s tím, že nebude žádný problém. Uvidím, jestli se mi něco podaří nebo ne. Každopádně se pokusím nejíst tolik sladkého a navíc vůbec nejíst pozdě večer (což je moje specialita - jahody se šlehačkou v deset večer :D).