Sledujete Olympiádu?

moje kamarádka je doslova maniak.. miluje sport (taky proto se mu hodně věnuje) a tak si samozdřejmně nemohla nechat ujít letošní zimní olympiádu.. pro mě je to docela problém, protože musím neustále poslouchat, jak si vedl ten a ten sportovec a jak se při tom a tom závodu stalo to a tamto.. ne, že by mi to nějak moc vadilo, spíš mě štve, že o tom vůbec nic nevím.. nikdy mě sport moc nezajímal, o fotbale vím prd a když v televizi běží nějaký pořad o sportu, tak ihned přepínám.. nerada sportuju, vždycky se veřejmně ztrapním a to mi nedělá moc dobře.. navíc mě ani nic nebaví.. kámoška umí spoustu věcí.. bruslí, hraje tennis, volejbal, běhá, jezdí skvěle na bordu a na lyžích a já jí jen tiše závidím.. někdy bch to taky chtla umět, jenomže mě jde pouze tanec.. nejhorší to je, že se o olympiádě baví i tatka a bratr a mě už to vážně začíná lézt na nervy.. všichni o tom mluví, kluci ve škole, na netu je milion článků a televize je toho taky plná..  

olympiáda a zase olympiáda.. na jedné takové jsem jednou byla.. :D ale asi se budete smát.. bylo to v Praze a nebyla to jen tak nějaká olympiáda.. byla to totž olympiáda pro mladé sportovce.. když jsem totiž byla menší (asi 9-10 let), tak jsem se musela pořád hýbat a běhat, skákat, byla jsem hrozně hyper.. :D.. už od malička jsem chodila do sportovní gymnastiky a moc me to bavilo.. dostala jsem se na tuto olympiádu spolu s těma nejlepšíma holkama (kamarádkama).. sice jsme tenkrát nevyhráli, ale užili jsme si to.. celý týden jsme tam tvrdě dřeli, pamatuju si, že jsme cvičili na nějakém velkém stadionu, slunce pařilo naprosto neskutečně, kolem bylo milion lidí, dětí a trenérů a my jsme pořád nacvičovali sestavu (se kterou jsme vyhráli spoustu soutěží v našem kraji).. po večerech nás trenérky braly po památkách a na různé procházky městem.. od Prahy žiju docela daleko, takže jsem byla nadšená, i když jsem tam samozdřejmně nebyla poprvé.. 

...od té doby uplynulo mnoho vody a já jsem ke sportu nějak zanevřela.. jediné, co teď dělám je, že akorát lítám po obchodech a sedím u počítače.. kolikrát mě mrzelo, že jsem s gymnastikou přestala, protože se teď doslíchám, že jezdí různě do zahraničí a tak.. ale už je na to moc pozdě.. pochybuju, že bych teď, po tak dlouhé pauze ještě dokázala to, co kdysi.. je to pro mě neuvěřitelné, ale jsem na své mladší já moc pyšná za to, že jsem byla nebojácná, roztomilá, úspěšná a navíc neustále štastná.. když se teď na sebe podívám, říkám si, že to snad není ani pravda.. asi jsem neměla vyrůst, protože teď je všechno jen a jen horší :(